Doby, kdy slovo hazard znamenalo stereotyp v podobě automatu, jsou dnes již (částečně) pryč. Až tak překvapivé to však není. Technologie se neustále vyvíjí a s nimi přibývá i herních možností. Zatímco klasické hazardní hry lze poměrně snadno rozpoznat, problém nastává, když jejich návykové prvky přebírají i volně přístupné videohry.
Hazardní hry mají jasně definované klíčové rysy: vsadíte finanční prostředky, čekáte na výsledek náhody a doufáte v odměnu. I kvůli riziku, které s sebou adrenalin a hra přinášejí, jsou dostupné až v dospělosti. Plnoletý člověk by totiž již měl být schopen plně zvážit důsledky plynoucí z případné ztráty peněz. Potíž nastává, když se hazardní prvky dostávají do běžných mobilních či videoher dostupných i pro děti a mladistvé, jako se tomu děje dnes.
Jedním z problematických příkladů jsou tzv. loot boxy – virtuální balíčky, které hráči nakupují za skutečné či virtuální peníze. Jejich obsah, hodnota ani význam pro hráče není předem znám, zároveň ale umožňují vylepšit šance na postup ve hře nebo celkový požitek z hraní. „Náhodný faktor her a přítomnost odměn vytvářejí silný emocionální zážitek, který dokáže hráče vtáhnout do spirály opakovaného hraní,“ vysvětluje odborník na závislosti Martin Zajíček z Poradny pro nelátkové závislosti PREVENT. Podobně mohou fungovat i skiny, tedy různá, často grafická vylepšení, které si hráč do hry může nakoupit.
Tím ale v posledních letech dochází k částečnému stírání rozdílů mezi běžným hraním videoher pro zábavu a přebíráním škodlivých návyků, které jsou spojené s nadměrným sázením. Oba světy přitom dříve bývaly zřetelně oddělené. Zatímco gaming, tedy hraní videoher, se na první pohled zdá být nevinnou zábavou s pouhým věkovým omezením, hazardní hry jsou naopak kvůli svým rizikům přísně regulovány.
Gaming a gambling – rozdíl, který se ztrácí?
Nové trendy ale vedou k tomu, že řada videoher obsahuje zmíněné hazardní prvky, které motivují hráče k pravidelné účasti. Na rozdíl od tradičního hazardního sázení tyto mechaniky nevyžadují nutně finanční vklad – místo toho však budují návyk, který se může časem přenést na skutečné hazardní aktivity. Podle odborných studií přitom mladí lidé tráví hraním videoher až několik hodin denně. Zábavná forma uvolnění se však může snadno změnit v problém, pokud herní mechaniky začnou přebírat kontrolu nad jejich časem a myšlením.
Nadměrné vystavení návykovým herním prvkům poté může ovlivnit jejich sociální život, výsledky ve škole i psychické zdraví. Konkrétně loot boxy přispívají k prohlubování škodlivým návykům nijak neomezeného hraní. Dle Americké psychiatrické asociace se potíže se závislostí na videohrách projevují jako neschopnost hru vypnout nebo lhaní o počtu hodin strávených hrou. Spadá zde ale také odtažitost od rodiny a přátel nebo problémy se začleněním v kolektivu.
„Míra nebezpečnosti, nebo chceme-li rizik, u mechanismu loot boxů, je úzce spojena s cílovou skupinou, kterou jsou hráči videoher. Zatímco online sportovní sázení cílí na milovníky sportu a pro hráče videoher nebude vždy atraktivní, je pro něj nákup loot boxu zajímavější produkt. Důkazem může být obrovské rozšíření tohoto mechanismu do videoher za posledních několik let. Pokud se spojí zájem o hraní, s možností koupit si za reálné peníze tajemnou skříňku, která je součástí oblíbené hry hráče, pak je dobré myslet na to, že loot boxy jsou pořád hazard, se všemi riziky, které k užívání si hazardu patří,“ popisuje Zajíček.
Bez regulace
Právě z toho důvodu, že loot boxy de facto kopírují principy hazardního sázení, již v několika státech přistoupili k regulaci, tak aby hry s daným obsahem nebyly přístupné dětem. Česká republika zatím obdobná opatření nepřijala. „Ignorováním bohužel pohřbíváme všechny změny v oblasti hazardních her z posledních let, které stály hodně času, úsilí a peněz,“ varuje Jan Řehola, ředitel Institutu pro regulaci hazardních her.
„Navíc si takto budujeme novou mladou generaci patologických hráčů, kterým bude jen těžko pomoci. Hned 12 ze 13 zahraničních studií na problematiku loot boxů prokázalo jejich jednoznačné souvislosti s problémovým hráčským chováním. Regulace loot boxů by byla logickým krokem, který by zabránil přístupu mladistvých k tomuto druhu hazardu. Je nutné zavést jasnou definici herních mechanik, které spadají do kategorie hazardních her, a zajistit, aby podléhaly stejným pravidlům jako tradiční hazard,“ doplňuje Řehola, jak k problematice přistoupit.
Různé země přistupují k regulaci loot boxů odlišně. Belgie a Nizozemsko je považují za nelegální formu hazardu a zakázaly jejich prodej. Velká Británie zakázala používání loot boxů pouze v případě, že jejich obsah lze prodávat mimo samotnou videohru. Čína a Jižní Korea vyžadují od vývojářů her, aby zveřejnili šance na výhru ceny. Japonsko zakazuje pouze některé typy loot boxů, jako je „kompu gacha“ – jedná se o boxy se vzácnými odměnami, které lze odemknout pouze po zakoupení sbírky jiných předmětů z loot boxů.
Jak chránit děti před riziky?
K preventivním krokům ale mohou rodiče přistoupit již nyní a nemusí přitom čekat na přijetí legislativních opatření. Riziko mohou minimalizovat tím, že budou věnovat pozornost herním aktivitám svých dětí. Je důležité, aby se rodiče informovali a zjistili, jaké hry jejich děti hrají a zda obsahují prvky jako loot boxy. Vhodným opatřením je také nastavení limitů prostřednictvím aktivace rodičovských zámků a omezení nákupů v hrách.
„Otevřená komunikace s dětmi je klíčová. Rodiče by měli dětem srozumitelně vysvětlit, jak loot boxy fungují a proč mohou být nebezpečné. Zároveň je důležité podporovat alternativní aktivity mimo digitální svět, které posilují zdravý vývoj a přirozené sociální kontakty,“ zdůrazňuje Zajíček.