Digitální závislost a mladiství. Často diskutované téma, které se v posledních týdnech dostalo ještě více do centra pozornosti kvůli plánovanému zákazu používání mobilních telefonů ve školách. Omezení má cílit na podporu prevence vůči rozvoji závislostí, zlepšení komunikace mezi dětmi a také jejich soustředění. K pochopení nástrah, které v online světě číhají, ale prostý zákaz nestačí. Klíčové pro rodiče je naučit děti s moderními technologiemi zacházet zodpovědně.
Bez internetového připojení a vlastního mobilu, tabletu nebo notebooku se dnes již těžko obejdeme. Platí to jak v práci, tak i v soukromém životě. Zatímco většina dospělých se s vymoženostmi moderních technologií seznamovala postupně, dnešní děti již v jejich obklopení vyrůstají. Hrají na nich hry, sledují videa, používají sociální sítě. To samo o sobě automaticky neznamená, že jsou kvůli rizikovým prvkům online světa pod vlivem závislostí. Vzhledem k postupnému vývoji jsou však děti vůči nástrahám zranitelnější, a proto je potřeba nastavit jasná pravidla.
Když se ze zábavy stává problém
I když může digitální prostředí představovat formu úniku, nadměrné užívání mobilů a tabletů zároveň vytváří podhoubí pro další duševní potíže. Stejně jako u jakýchkoliv jiných aktivit je proto i v tomto případě důležité zachovávat rozumnou míru. V momentě, kdy děti tráví hodiny času sledováním videí, nedokážou se odtrhnout od věčného scrollování příspěvků a hraní videoher jim začíná přerůstat přes hlavu, je potřeba zpozornět.
„Varovným signálem může být také podrážděnost, výkyvy nálad nebo nepřiměřené rozrušení ve chvílích, kdy dítě nemá přístup k telefonu, počítači či jiné digitální technologii. Pozornost si zaslouží i ztráta kontroly nad používáním digitálních médií, kdy tráví online více času, než plánovalo nebo než bylo dohodnuto, a nedokáže samo aktivitu ukončit. Rizikové mohou být také problémy ve škole, zhoršení prospěchu, vyhýbání se školním povinnostem nebo častá únava způsobená nedostatkem spánku,“ vyjmenovává hlavní faktory výzkumnice a psycholožka Kateřina Lukavská. Problematice digitální závislosti se dlouhodobě věnuje, působí na Klinice adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a zároveň také na Katedře psychologie na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy.
Varováním pro rodiče může také být, když se změní běžné fungování dítěte, začne zanedbávat osobní hygienu nebo mít tajnosti, co na mobilu dělá. „Je však důležité pamatovat na to, že jednotlivé příznaky samy o sobě závislost nepotvrzují a mohou mít i jiné příčiny,“ připomíná Lukavská, která je i členkou Odborné rady projektu Zodpovědné hraní.
Statistiky hovoří jasně
Podle Souhrnné zprávy o závislostech v České republice 2025, kterou zpracovalo a v letošním červnu vydalo Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti, přibývá v posledních letech dětí, které využívají moderní technologie více, než by bylo zdrávo. V rizikové fázi, kdy hraním videoher tráví více než 4 hodiny denně, se nachází 12 až 22 % dětí a 8 až 19 % dospívajících. Jedná se tak de facto o jejich hlavní náplň volného času. Závislostí na hraní videoher je ohroženo 5 až 13 % a 12 až 17 % dospívajících.
Podobně je tomu u sociálních sítích. V rizikové fázi s nadměrným užíváním se nachází 7 až 13 % dětí a 29 až 34 % dospívajících. Zatímco v tomto případě je rizikové chování vyšší u dívek, u hraní videoher je tomu právě naopak. Odborné výzkumy také potvrzují, že děti i dospívající, kteří se nachází v pásmu rizika digitální závislosti, se potýkají s až 6x častějším zanedbáním koníčků a času strávených s kamarády či rodinou. Nehledě na zdravotní problémy spojené se spánkem nebo nepravidelnou stravou.
Pokušení o nic nepřijít
Jedním z důvodů neustálé potřeby být online je samotné fungování technologií. Jednotlivé aplikace zasílají jednu notifikaci za druhou, od upozornění na nové video až po slevy a akční nabídky. Podobně je tomu u videoher, které zobrazují, kdo z kamarádů zrovna začal hrát, a jak daleko se dostal. To vše s hlavním cílem nalákat pozornost a vtáhnout hráče opět do světa hraní. Nemluvě o dalších motivačních praktikách, jako je například trest za dlouhodobé nepřihlášení nebo naopak odměna za pravidelné připojování se.
Zvláště rizikovou motivací jsou finanční mikrotransakce. Notifikace totiž lákají také na pořízení nejrůznějších zdokonalení, které hráčům vylepšují požitek ze hry. Ať už jde o lepší vybavení pro svou postavu, silnější schopnosti nebo novou část hry, která je pro neplatící nedostupná. Právě na těchto menších obchodech výrobci her vydělávají.
Loot boxy a skiny
Vrcholem toho jsou loot boxy. Balíčky, jejichž obsah hráč pozná až po zakoupení. Někdy si tak pořídí hodnotné vylepšení, jindy se jedná o bezcennou věc. To vše za bombastického odhalení s řadou grafických animací, které ještě zvyšují napětí. Problematický je nejen tlak na rychlé pořízení, aby hráč náhodou nepřišel o něco cenného, ale hlavně prvek náhody a tím pádem pobídka ke koupi dalšího balíčku.
„Loot boxy vytváří pro děti a mladistvé bránu do světa hazardu. I když se netváří jako hazardní hry, obsahují jejich hlavní principy v podobě finančního vkladu, náhody a následné výhry. Výsledkem je, že si rizikové návyky pěstují děti a mladiství již od útlého věku. České výzkumy ukazují, že každý druhý mladistvý, který si pořídí loot box, má symptomy poruchy z hraní. A až pětina mladých hráčů se dostala k hazardu právě prostřednictvím her s loot boxy,“ varuje Jan Řehola, ředitel Institutu pro regulaci hazardních her, pod něhož spadá projekt Zodpovědné hraní.
Na loot boxy lze narazit i v nejpopulárnějších hrách, jako je Roblox, Dota 2 nebo EA Sports FC, dříve známé coby FIFA. Nejohroženější skupinou jsou děti, které tráví hraním her více než 4 hodiny denně. Nejčastěji se tak jedná o chlapce ve věku 13 až 16 let. Za posledních 12 měsíců si v Česku pořídilo loot box 9 % dospívajících.
Podobná hazardní rizika představují i skiny. Jde opět o herní prvek, který však místo lepších výkonů mění vzhled postav nebo předmětů. Na první pohled tak může jít o nevinnou zábavu. Problematická je ale možnost jejich reálného zpeněžení mimo samotnou hru, například Counter-Strike nebo Fortnite. Obchodování a sázení na vzácné skiny dosáhlo jen v loňském roce až 320 milionů dolarů.
Rady pro rodiče
„O lootboxech a mikrotransakcích je vhodné s dětmi mluvit otevřeně a věcně, nikoli pouze formou zákazů. Vysvětlete jim, že hry často využívají různé psychologické triky, které mají hráče motivovat k utrácení peněz nebo k častějšímu hraní. U lootboxů zdůrazněte, že jejich obsah je náhodný a že zaplacení nezaručuje získání vytoužené odměny. Pomoci může srovnání s losem nebo výherním automatem a také společné vyzkoušení lootboxu, na kterém dítě uvidí, jak vzácné odměny ve skutečnosti padají,“ radí Kateřina Lukavská, podle které není primárním cílem dítě kontrolovat, ale rozvíjet jeho schopnosti rozpoznat manipulativní prvky a dělat informovaná rozhodnutí.
Nejde ale pouze o loot boxy. Vést s dítětem otevřenou komunikaci o rizicích je důležité také o samotném hraní videoher. „Rodiče by se měli zajímat o to, jaké hry dítě hraje, co ho na nich baví a s kým tráví čas online. Současně je vhodné společně nastavit jasná a přiměřená pravidla pro hraní, která budou odpovídat věku dítěte. Důležitou součástí prevence je také podpora aktivit mimo obrazovku, jako jsou sport, zájmové kroužky, kreativní činnosti nebo setkávání s kamarády. Hraní by nemělo být jediným zdrojem zábavy ani hlavním způsobem, jak zvládat stres, nudu nebo nepříjemné emoce. Proto je užitečné dítě učit rozpoznávat a zvládat vlastní pocity a hledat různé způsoby odpočinku a odreagování,“ dodává Lukavská.
Foto ilustrační. Zdroj: Pexels.