Návod: Externí grafická karta pro notebook

Návod: Externí grafická karta pro notebook

Notebooky se již před nějakou dobou staly běžnou součástí našich životů. Přenosné počítače používáme pro celou řadu činností v práci i v soukromí a notebooky dnes disponují výkonem, který je pro naprostou většinu činností více než dostačující. Problém však nastane, pokud je chceme používat pro opravdu náročné grafické aplikace, typicky nové počítačové hry. Kombinaci mobility a vysokého grafického výkonu pro ty nejnáročnější programy sice nabízejí speciální herní notebooky, jejich cena je však poměrně vysoká a v případě, že takto vysoký výkon potřebujete spíše občasně, není jejich pořizování příliš výhodné. Většinu z těch, kdo se s podobným problémem nedostatku grafického výkonu někdy potýkali, asi napadlo řešení v podobě připojení externí grafické karty. Je ale tato možnost reálná? Jaké překážky takovémuto řešení stojí v cestě? A pokud to možné je, jak na to?

Výhody a nevýhody externí grafické karty 

Grafická karta je komponenta, která je v počítači zodpovědná za grafické výpočty a výstup na zobrazovací jednotku. Pro graficky náročné programy jsou právě parametry grafické karty určující pro jejich rychlost a plynulost. Výkon grafické karty potom definuje především velikost paměti, typ jádra a frekvence grafického čipu či šířka sběrnice. V souvislosti s tím je na místě zmínit, že zatímco dříve se pro připojení grafických karet používal především port AGP, dnes je využíván především slot PCI-Express.

Myšlenka na připojování externí karty k notebooku pro zvýšení jeho často nedostatečného grafického výkonu není v žádném případě nová. Podobné úvahy se objevují již mnoho let, jejich realizace však nebyla (a stále ještě není) jednoduchá a naráží na mnoho technických problémů. Na druhou stranu však není nemožná a s trochou snahy lze dosáhnout zajímavých výsledků. Výhodou takového řešení je samozřejmě fakt, že získáte systém disponující výkonem srovnatelným s lepšími stolními počítači nebo mnohem dražšími notebooky i to, že se na grafické výpočty nebude spotřebovávat vlastní výkon notebooku, který tak bude z velké části uvolněn pro jiné operace. Nevýhodou je obtížnost takového řešení a fakt, že při připojení externí grafické karty bude vždy docházet k určitým ztrátám výkonu grafické karty.

Obecně lze říci, že k cíli vedou dvě cesty, tou snazší je nákup komerčního řešení některé z velkých firem, druhou potom domácí, kutilské řešení. Oba přístupy se však vždy potýkaly se stejným problémem: jak docílit opravdu rychlého přenosu velkého objemu dat. Teprve nyní, s nástupem rozhraní Thunderbolt 3, které jej umožňuje, se zdá, že externí grafické karty mají otevřené dveře a před sebou světlou budoucnost.

Jak vybrat vhodnou grafickou kartu

Rozhodnete-li se k pořízení externí grafické karty k vašemu notebooku, bude vás čekat její výběr. Především u komerčních produktů je velmi důležitá kompatibilita s daným notebookem, velmi často se totiž stává, že daný systém je kompatibilní pouze s malým počtem přenosných počítačů. Ačkoliv se na trhu počet dostupných systémů díky firmám jako Gigabyte, MSI, Razer, Alienware a dalším zvyšuje, modely použitelné prakticky pro kterýkoliv notebook jsou stále v nedohlednu. V některých případech je prodáván kompletní systém, tj. systém obsahující jak vlastní kartu tak šasí pro její uložení a vše potřebné pro propojení s PC, jindy je třeba grafickou kartu dokoupit zvlášť. Při výběru takovýchto systémů je každopádně vždy nutné věnovat dostatečnou pozornost otázkám kompatibility.

Další parametry vlastní grafické karty, na které je třeba se zaměřit, souvisí především s jejím výkonem. Výkon každé grafické karty závisí ve velké míře na dvou nejdůležitějších parametrech. Prvním je výkon grafického procesoru, který se skládá z tzv. shaderů nebo CUDA jader (u high-endových grafických chipů může být jejich počet např. 1500 apod., u integrovaných grafik levnějších kancelářských notebooků naopak třeba jen 16). Čím vyšší je jejich počet a frekvence, tím výkonnější potom jednotka bude. Dalším parametrem, který je třeba sledovat pak tvoří propustnost pamětí, které slouží grafické kartě k odkládání dat. Mluvíme-li o externích grafických kartách, mluvíme v naprosté většině případů o kartách, které mají vlastní paměť. Důležité je, že její rychlost je pro výkon významnější než velikost. Ve většině případů je totiž velikost paměti více než dostatečná a její navyšování je výrobci používáno spíše jako marketingový tah a má smysl jen u těch nejvýkonnějších karet, které však mají na patřičné úrovni i ostatní parametry.

Jak na zapojení externí grafické karty

Jak již bylo zmíněno, velmi důležitým mezníkem v historii snah o realizaci skutečně smysluplné externí grafické karty pro notebooky bylo zavedení rozhraní Thunderbolt 3. Tímto rozhraním, které vyvinul Intel pro extrémně rychlé přenosy dat po optických kabelech, dnes již velká část moderních notebooků disponuje a využití pro připojení externí grafické karty se proto nabízí. Objevila se proto řada systémů, které toto řešení využívají a ty tak mohou nahradit systémy, které byly dříve vytvářeny pouze pro konkrétní pár notebook – externí grafická karta a nebylo možné je použít univerzálně. V případě, že si dnes pořídíte některý z komerčních systémů, bude pro vás připojení externí grafické karty představovat pouze připojení externí grafiky právě k rozhraní Thunderbolt 3, se kterým pracuje naprostá většina výrobců. Vždy ale věnujte pozornost tomu, zda jsou i ostatní parametry vašeho notebooku dostatečné pro aplikace, které chcete spouštět, jedná se především o procesor, na který zvláště některé hry kladou poměrně vysoké nároky.

V případě, že se rozhodnete postavit systém zahrnující externí grafickou kartu svépomocí, bude situace komplikovanější. Potřebovat budete kromě vlastní grafické karty i PCIe desku pro její uložení a napájecí adaptér. Montáž sytému a připojení k notebooku lze potom řešit rozličnými způsoby včetně napojení přímo na základní desku počítače a jedná se o téma svým rozsahem přesahující tento přehled.

Máte-li externí kartu připojenou k notebooku, je čas jej zapnout. Vzhledem k tomu, že počítač detekuje nový hardware, může dojít k jeho opakovanému restartování. Ve chvíli, kdy počítač poté spustí operační systém Windows, zkontrolujte, zda je externí grafika viditelná ve „Správci zařízení“ pod ikonkou „Grafické adaptéry“ a nastavena jako primární. Stáhněte si také nejnovější ovladače pro vaši novou grafickou kartu. Právě zde mohou ovšem nastat problémy, neboť vzhledem k dosavadnímu malému rozšíření tohoto řešení nemusí být v případě některých notebooků správný ovladač k dispozici. V důsledku toho může docházet k problémům při spouštění některých her či programů, jejich nefunkčnosti nebo automatickému přepínání na původní, interní grafickou kartu notebooku. Snažte se proto otázku kompatibility řešit ještě před zakoupením potřebných komponent a jejich instalací. Pro naprostou mnoho notebooků budou výsledky snah o připojení externí grafické karty nepochybně popsány na internetu a vyplatí se proto předem znát i zkušenosti ostatních uživatelů.

Zdá se, že po dlouhé době, kdy se připojení externí grafické karty k notebooku zdálo sice technicky možné, ale reálně nefunkční, nastává konečně doba, kdy se toto řešení stane skutečně funkčním a umožní nejen hráčům her spouštět graficky náročné programy i na přenosných počítačích, které pro ně sami o sobě nemají dostatečný výkon.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.