Jak postupovat při zbavení svéprávnosti

Jak postupovat při zbavení svéprávnosti

Máte v péči rodinného příslušníka, který není schopen se o sebe postarat? Nezvládne podepsat úřední formulář nebo převzít svoji poštu? Je nemožné s ním navštívit úřad a nechat jej za sebe jednat? Ať už se jedná o babičku s Alzheimerovou chorobou nebo duševně nemocného člověka, v nejkrajnějším případě vám situaci ulehčí omezení svéprávnosti. Jak při takovém omezení svéprávnosti postupovat se dozvíte v našem článku.

Jak postupovat při zbavení svéprávnosti

Co je to omezení svéprávnosti?

Svéprávnost je způsobilost k právním úkonům. Jak už název vypovídá, jako občané máme od dovršení 18 let věku svá práva a nikdo nám je nemůže vzít. Pokud však vážně duševně onemocníme a ztratíme kontrolu sami nad sebou, tudíž nejsme schopni porozumět běžným úkonům a provádět je, musí za nás jednat někdo jiný.

Dokud nejsme nesvéprávní, tak za nás, z hlediska našich práv, ale stále nikdo jiný nemůže rozhodovat v úředních věcech a dalších oblastech, kde je nutné naše chápání a následný podpis. Z toho důvodu požaduje osoba, která se o nás stará a pomáhá nám, o omezení naší svéprávnosti tak, aby za nás mohla jednat, podepisovat dokumenty a zejména nás zastupovala v našich zájmech.

Omezení svéprávnosti je výrazný zásah do osobní integrity. Takový člověk přichází o svá práva, ale také povinnosti. Plně za něj rozhoduje osoba, která o zbavení svéprávnosti žádá a soud ji schválí. Může jí být také opatrovník stanovený soudem a schválený zmocněncem (duševně nemocnou osobou). Tato osoba vždy jedná v zájmech nesvéprávného jedince a své jednání nesmí zneužít ve svůj prospěch.

Změna v zákoníku

V lednu 2014 došlo, v souvislosti s novým občanským zákoníkem, ke změně v termínu „způsobilost k právním úkonům“ na omezení svéprávnosti 89/2012 Sb. Zde je výrazný rozdíl oproti předchozí úpravě, kdy soud mohl zbavit jedince svéprávnosti úplně. Nyní dochází k „pouhému“ omezení, přičemž je kladen vyšší důraz na přirozená práva člověka.

V občanském zákoníku je uvedeno:

§55

(1) K omezení svéprávnosti lze přistoupit jen v zájmu člověka, jehož se to týká, po jeho zhlédnutí a s plným uznáváním jeho práv a jeho osobní jedinečnosti. Přitom musí být důkladně vzaty v úvahu rozsah i stupeň neschopnosti člověka postarat se o vlastní záležitosti.

(2) Omezit svéprávnost člověka lze jen tehdy, hrozila-li by mu jinak závažná újma a nepostačí-li vzhledem k jeho zájmům mírnější a méně omezující opatření.

Tato nová změna v zákoníku zastupuje práva člověka a má zajistit větší ochranu před jejich zneužitím.

Omezení svéprávnosti jedince může potvrdit pouze soud, vždy však záleží na názoru toho, o jehož svéprávnosti je rozhodováno. Povinností soudu je vhodným stylem dorozumívání tento názor zjistit. Soud určí, zda není duševní porucha pouze přechodným stavem a na základě toho vymezí rozsah omezení svéprávnosti. Samotná neschopnost jedince dorozumívat se není důvodem k omezení svéprávnosti.

Na jak dlouho je svéprávnost omezena?

Svéprávnost lze omezit pouze na určitou dobu, kterou stanoví soud. Nejdéle však na tři roky. Po třech letech sama zaniká, není-li prodloužena dalším soudním jednáním, které ji však prodlouží na dobu jednoho roku. Pokud je zjevné, že se duševní stav člověka v nejbližší době nezlepší, lze ji omezit na dobu pěti let.

Dojde-li ke změnám zdravotního stavu dotyčné osoby, soud je povinen i bez podání návrhu své rozhodnutí změnit či zrušit.

Rozhodnutí o opatrovníkovi

Opatrovníkem se může stát osoba, která se o opatrovance stará, jedná v jeho prospěchu či je to osoba blízká. Tato osoba může sama podat návrh o opatrovnictví a soud jej na základě všech podnětů zhodnotí nebo sám opatrovnictví navrhne. Soud vždy přihlíží k přání nemocného a dbá na jeho potřeby. Důležitá je především důvěra opatrovance k opatrovníkovi.

Opatrovníkem nemůže být osoba právně nezpůsobilá nebo člověk, který nejedná v zájmu nesvéprávného. Také jím nemůže být provozovatel zařízení, ve kterém opatrovanec přebývá.

Pokud dojde ke zbavení svéprávnosti, i přesto může nesvéprávný samostatně jednat v běžných záležitostech. Tím se nová změna v zákoníku liší od předchozího ujednání.

Před podáním návrhu o omezení svéprávnosti je nutné důkladně prozkoumat, zda nepostačí mírnější opatření. Tím je smlouva o nápomoc nebo zastoupení členem domácnosti. Pokud jsou tato řešení nedostačující, přichází na řadu omezení svéprávnosti a stanovení opatrovníka.

Jak postupovat při zbavení svéprávnosti

Jak postupovat při zbavení neboli omezení svéprávnosti?

Budeme postupovat z pohledu blízkého, který se o osobu duševně nemocnou nebo nezpůsobilou k právním úkonům stará a plánuje podávat návrh na omezení svéprávnosti.

Pokud uvažujete o omezení svéprávnosti nemocné osoby, o kterou pečujete, nejprve je nutné položit si několik základních otázek. Tyto otázky vám budou též pokládány u soudu a hodí se mít na ně připravenou odpověď. Navíc si ujasníte současný stav nemocné osoby.

  • Jaké má nemocný potřeby?
  • Co nezvládá?
  • Co je za něj potřeba vyřizovat?
  • Jaký má majetek a jak je potřeba s ním nakládat?
  • Jaké má nemocný dávky a uzavřené smlouvy?
  • Jakou zdravotnickou péči bude potřebovat?
  • Kdo by měl dělat oficiálního opatrovníka?

Důležité je ujasnit si stávající situaci. I když se budete chtít stát opatrovníkem například vy, nemusíte po schválení soudem provádět úplně veškerou péči sami. Nadále je možné využít služeb sociální péče a o vašeho opatrovance může dokonce pečovat více osob. Pouze jedna osoba (opatrovník) za všechny tyto záležitosti zodpovídá a jedná za nemocného.

Návrh na omezení svéprávnosti se podává na Městském či Okresním soudu dle trvalého pobytu nemocného. Konkrétní adresy naleznete zde. Společně s návrhem je vhodné dodat lékařskou zprávu, ve které bude uveden popis zdravotního stavu a také že dotyčná osoba není schopna jednat sama za sebe. Vzor návrhu je k dispozici zde.

Navrhovatel se také musí účastnit řízení a bude o všem informován. Nezastupuje však nemocného u soudu. Prozatímním zástupcem je stanoven tzv. opatrovník pro řízení. Je to z důvodu hájení práv osoby, u které se jedná o omezení svéprávnosti. Opatrovník pro řízení může být někdo z rodiny.

Aby soud návrh schválil, musí být zřejmé, že toto omezení bude pro dotyčnou osobu k prospěchu. Musí být jasně uvedeno, že nemocný není schopen se o sebe postarat z důvodu duševní poruchy. Že mu jeho jednáním hrozí újma. Např. není schopen platit nájem či splátky, nerozumí své situaci, dostane se do dluhů nebo jej vystěhují. Také je nutné uvést, že nelze využít možnosti pouhého zastoupení členem domácnosti, protože je dotyčný v tak špatném duševním stavu, že není schopen řešit běžné právní úkony.

Pokud soud návrh přijme, stanoví znalce, který zhodnotí zdravotní stav nemocného. Soud se bude dále tázat na příslušném obecním úřadu a následně bude prověřovat budoucího opatrovníka. Poté vydá rozhodnutí, ve kterém ustanoví, kdo bude opatrovníkem a jaké je jeho oprávnění.

Dokument vydaný soudem je nutné ještě nechat potvrdit a poté je již možné se s ním  prokazovat. Jmenovaný opatrovník zastupuje osobu s omezenou svéprávností v záležitostech, ve kterých nemůže rozhodovat sama. Pokud nesvéprávná osoba i přesto v některých záležitostech jedná za sebe, bude její jednání neplatné, mělo-li by jí způsobit újmu.

O lékařských zákrocích a dalších zásazích do integrity nesvéprávného nadále rozhoduje soud.

Případy osob zbavených svéprávnosti před změnou v zákoníku bylo nutné soudně přezkoumat a nabýt nové účinnosti.

1 komentář k Jak postupovat při zbavení svéprávnosti

  1. Moje máma (58 let) v ústavu se soc.peci ,je 2 roky zbavena svepravnosti na 5 let a já,dcera-opatrovnik,se domnívám,že maminka už je v dobrém stavu a chtěla bych ji nechat znovu svepravnost nabýt.Poradite mi,prosím, začít a postup?Předem děkuji

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *