Bible zdarma ke stažení

Bible zdarma ke stažení

Tip na to, kde se dá najít Písmo svaté (Bible) v překladech od kralické bible, přes Bibli 21 nebo cizojazyčné verze. Tipy na aplikace a weby pro studium knih Nového i Starého Zákona.

Ještě než začneme pátrat po konkrétních a utilitách, které se dají využít pro čtení této nejvýznamnější křesťanské publikace, měli bychom zde poněkud rozebrat problematiku toho, jaký text obsahuje a stručně se podívejme na problematiku překladů. Existuje totiž několik překladů Bible do češtiny, které jsou aktuálně v různé podobě k dispozici a několik typů biblického kánonu (tj. výběru knih, které Bible obsahuje).

Starozákonní kánon dlouho zřejmě neexistoval. Ve starozákonní židovské církvi se pravděpodobně používaly obecně Tóra + Proroci, a dále zřejmě každá komunita používala svůj vlastní kánon, v židovském prostředí se ustálil na přelomu 2. a 3. století určitý “úzký kánon”.
Mimo kanoniské spisy existují tvz. apokryfy – apokryfem je kniha vykazujicící podobné rysy jako biblický spis, nezařazená do kánonu (od slova apokryfos – skrytý). Mezi židovské apokryfy se řadí například 1. kniha Henochova, kniha Jubilejí (interpretace knihy Genesis z pohledu židovství za římské éry), Závěť 12 patriarchů, List Aristeův, Josef a Asenat (příběh o Josefovi a manželce Asenat) a nebo List Aristeův (obsahuje legendu o vzniku Septuaginty).
V křesťanském prostředí se v prvních stoletích existence Církve používal text Septuaginty, někdy označovaný za “širší kánon”. Na západě vznikla diskuze o tzv. řecké a židovské pravdě vztahující se na starozákonní texty – svatý Jeroným zastával kritérium “hebraica veritas” – tedy texty používané v praxi tehdejších židů rozšířené o tzv. užší kánon, blažený Augustin pak širší kánon a praxi.
Prvním autorem kánonu Nového Zákona byl gnostik Markión (tento kánon zahrnoval Lukášovo evangelium + první listy sv. Pavla), Starý Zákon zcela odmítal. Všechna čtyři evangelia a identifikaci evangelistů s bytostmi z proroka Ezechiele poprvé v písemné podobě nalézáme u svatého Ireneje Lyonského. Jeruzalémský kodex (z roku zhruba 100 po Kristu) zahrnuje 27 knih bez deuterokanonických. Starozákonní kánon Melitona ze Sard zahrnoval Septuagintu bez knihy Ester a deuterokanonických knih. Muratoriho fragment tvoří 4 evangelia, většinu epištol, knihu Moudrosti, Zjevení Petrovo a doporučuje četbu Hermova pastýře. Eusebius z Césaree uvádí užší novozákonní kánon, Cheltenhamský seznam psaný v latině zahrnuje 24 knih z Nového i Starého Zákona.
Atanášův sváteční list z roku 367 je prvním seznam čítajícím všech 27 knih, přijímaných na Západě do dnešní doby, potvrzený církevními koncily v Kartágu a Hippu.

Západní kánon

Podobu biblického kánonu používaného římskokatolickou církví schválil Florentský a Tridentský koncil (dekret Sancrosancta). Evangelíci svůj úzký kánon definují ve Francouzském vyznání víry, Belgickém vyznání víry, Westminsterském vyznání víry. Anglikánská církev ho ustavila roku 1563 ve svých 39 článcích víry.

Pravoslavný kánon

Za Starý Zákon se v Pravoslavné církvi již od prvních století existence Církve považuje Septuaginta a překlady z ní vycházející. Na křesťanském Východě se neřešila otázka tvz. řecké a hebrejské pravdy.
Biblický kánon používaný v pravoslavném prostředí vychází z ustanovení sněmu v Laodiceji (konaném zřejmě mezi lety 343 a 381, přesně nevíme), jehož 60. pravidlo zní:
Přísluší čísti tyto knihy Starého Zákona; Stvoření světa, Ezdrášova první a druhá, Východ z Egypta, Kniha žalmů stopadesáti, Levitská, Přísloví Šalamounova, Čísel, Ekklesiastes, Obnovené zákony, Píseň písní, Jozue Nun, Job, Soudců, Ruth, Dvanácti proroků, Esther, Izaiáš, Královská první a druhá, Jeremiáš; Baruch pláč a list, Královská třetí a čtvrtá, Ezechiel, Paralipomenon první a druhá, Daniel.
Nového Zákona: Čtyři evangelia; od Matouše, od Marka, od Lukáše, od Jana; Skutky apoštolské; Obecných listů sedm: jeden Jakubův, dva Petrovy, tři Janovy, jeden Judův; Pavlových listů čtrnáct: jeden k Římanům, ke Korintským dva, ke Galatským jeden, k Efezským jeden, k Filipenským jeden, ke Kolossenským jeden, k Soluňským dva, k Židům jeden, k Timoteji dva, k Titu jeden a k Filemonu jeden.

Text Starého Zákona

Nedochoval se originál ani Starého ani Nového Zákona. To, s čím se pracuje, je vždy pouze určitý textus receptus = všeobecně přijímaný text.
Knihtiskem vyšla poprvé 1. a 2. rabínská bible v Benátkách, přetiskem z neznámého zdroje. Od té doby byla přijímána jako textus receptus  v křesťanském i židovském prostředí. Na počátků 20. století začala vycházet doplněna o kritické poznámky. Od roku 1937 je přijímána jako textus receptus Stuttgartská hebrejská bible, založená na nejstarších dochovaném kodexu Starého zákona, kterým je Leningradský kodex, který vznikl kolem roku 1009.
Do roku 1947 (kdy byly nalezeny v Kumrámu tzv. svitky od Mrtvého moře) byly používány tyto verze Starého Zákona:
  • Masoretský text (známý pod zkratkou MT) – používaný Židy, a který použil i sv. Jeroným pro překlad do latiny; masoretský text je psán hebrejsky
  • Septuaginta (známá pod označením LXX) – jde o řecký překlad vytvořený před narozením Krista, starší než masoretské opisy, ovšem v řečtině
  • Samaritánský text – verze Pentateuchu, který používá sekta samaritánů dodnes; psáno hebrejsky
V Kumrámu se roku 1947 našly texty z doby 1. století tohoto typu:
  • protomasoretská rodina
  • předsamařská rodina
  • texty septuagintálního typu
  • rukopisy kumármské praxe – podobně protomasoretským
  • rukopisy mimo klasifikaci
Emanuel Tov to vysvětluje množstvím textů kolujícím v té době v židovské komunitě, Frank Moore Cross existencí různých variant už v té době. Po roce 70 si křesťané přivlastnili Septuagintu a židé masoretský text. Latinský překlad svatho Jeronýma byl vytvořen z masoretského. Masoreté byli pečovatelé o tradici, kteří doplnili značky pro dělení do oddílů, samohlásky a punktaci (existují různé způsoby zápisu přízvuků, vokalizace – většinou se používá tiberiadský). Masoretský text se dokončil cca v 8. – 10. století po Kristu, je tedy zhruba o tisíc let mladší, než Septuaginta.

Text Nového Zákona

Ani text nového Zákona se nedochoval v původních rukopisech. První řeckou tištěnou verzi vydal kardinál Ximenes. Erasmus Rotterdamský vyšel z šesti neúplných zlomků a co chybělo, a přeložil je zpětně z latiny. Robert Estienne ho opravil, doplnil kritický aparát + doplnil o verše a stal se z něj textus receptus. Revidovali ho Nestle-Aland, což je aktuálně považováno za nejpřesnější text.
Textové rodiny nejstarších dochovaných rukopisů Nového Zákona z prvních staletí jsou:
  • koiné – byzantský – s uhlazeným jazykem
  • západní – koloval v Severní Africe a na Západě
  • alexandrijský – výsledek práce alexandrijských filologů, nedotčen snahou o gramatickou očistu
  • césarejský – mísení alexandrijského a západního typu

Překlady Bible z původních jazyků

  • Septuaginta – podle Tradice sepsána za 72 dní 72 mudrců (6 z každého izraelského kmene), kdy všichni přinesli stejný překlad. O jejím vzniku pojednává list Aristeův. Vznikla cca 300 let př. Kr., tj. minimálně 1000 let před masoretskou verzí Starého Zákona (Tanachu). Obsahuje všechny biblické knihy, nemá nepřesnosti, které obsahuje masoretská verze. Pocházejí z ní názvy knih Exodus, Leviticus, psalmos, atd.
  • Hexapla – Origénův překlad, kde bylo 6 sloupců – hebrejský text, hebrejský v řecké transkripci, Aquilův překlad, Symmachův překlad, Origénova verze, Theoditova verze. Z ní vznikly první překlady do latiny, staroslověnštiny, koptštiny a dalších jazyků.

Latinské překlady

  • Vetus latina – první latinský překlad vytvořený z řečtiny různými autory – zřejmě existovalo paralelně několik verzí tohoto překladu.
  • Vulgata – “lidový překlad” vznikla na základě revizí sv. Jeronýma ve Vetus latina na základě řeckých originálů – vznikl Psalterium romanum. Revizí žaltáře podle Hexaply pak vznikl Psalterium Iuxta LXX (nebo-li Galikánský žaltář, označovaný tak podle toho, že byl využit v galikánské liturgii), další verzí žaltáře z hebrejštiny pak bylo Psalterium Iuxta Habraeos. Jeho komentáře a překlady byly základem pro Vulgatu, později se prosadila verze Vulgaty od Alcuina z Yorku. Později inovováno Vulgata Sixto-Clementina (1592) a Nova Vulgata (od 1965).

Aramejské a syrské překlady

  • Targůmy – označení pro překlady do aramejštiny používané jako pomoc při překládání textů v synagoze (pro ústní vysvětlení čteného hebrejského textu – většina židů tehdy mluvila aramejsky). Sepisovaly se zvlášť, nesměly být součástí Zákona.
  • Diatessaron – kompilace evangelií do jednoho spisu, autor Tatianos – používán v syrských církvích do 5.století, Teodoret z Kyrhu ho zakázal
  • Pešita – inovovaný starosyrský překlad; Vetus syriaca – překlad Evangelií; Syrská hexapla – syrský překlad Origénovy Septuaginty, dále Herkalův překlad

Historie českých překladů Bible

  • Staroslověnský překlad – v 2. polovině 9. století vznikl kompletní překlad Bible od sv. Cyrila a Metoděje, který se do dnešních dnů v celku nedochoval, protože se opisovala pouze místa s využitím v liturgii. V Čechách se používal do 11. století, později našel zřejmě uplatnění v ústní tradici pro použití při katechezi
  • Staročeské překlady – vznikaly postupnou aktualizací staroslověnského překladu. Z dalších českých překladů můžeme uvést glosy ve Vulgatě. Prvním kompletním překladem do staré češtiny byla Bible leskovicko-drážďanská (zničena během První světové války), která byla napsána kolem roku 1360. V rámci tzv. druhé staročeské redakce vznikly překlady známé dnes jako Bible boskovická nebo Bible táborské mlynářky, z třetí staročeské redakce uveďme například rukopisnou Bibli Padeřovskou a Husovu Postillu nedělní. Prvním tištěným překladem byla Bible pražská, následovaná Biblí benátskou. Všechny tyto staročeské překlady vycházely z latinské Vulgaty. Václav Beneš Optát byl prvním, kdo si napsal vlastní gramatiku a přeložil Nový testament z řečtiny – z Nového Zákonu v redakci Erasma Rotterdamského.
  • Bible Kralická – nejstarší český překlad z původních jazyků, hromadně šířený tiskem z Kralic – staroslavná čeština z 16. století je ovšem pro čtení a chápání textu ne vždy úplně ideální. To, co je dnes dostupné, ale zpravidla není přesně ten samý text, který tiskla českobratrská církev od roku 1579, ale zpravidla se jedná o revidované vydání, které se vyskytuje pod označením Nová Bible Kralická (NBK).
  • Bible svatováclavská – vznikla překladem z Vulgaty, jedná se o jezuitský počin, tištěný v nakladatelství Dědictví sv. Václava. Některé části byly přejaty z Bible Kralické. Jazykově je tento překlad spojen s Brusem jazyka českého (jehož autorem byl Václav Šteyer). Vedle tohoto překladu vzniklo v římskokatolickém prostředí ještě do první poloviny 20. století několik dalších překladů do češtiny, které všechny čerpaly z Vulgaty.
  • Jeruzalémská bible – jedná se o českou verzi francouzské La Bible de Jérusalem, za kterým stojí dominikáni; součástí překladu jsou i knihy, které se v jiných překladech nenacházejí a jsou katolickou církví uznávany jako kanonické
  • Český ekumenický překlad – donedávna nejrozšířenější a nejvydávanější překlad, využívaný většinou křesťanských obcí v Čechách v druhé polovině 20. století
  • Bible 21 – nejnovější překlad, vytvořený s důrazem na srozumitelnost a moderní jazyk
Bible (kniha)

To, že na překladu záleží, si zde můžeme ilustrovat na příkladu různého pojetí 1. verše z 19. kapitoly knihy Přísloví:

  • Lepší chudý poctivec než prolhaný pitomec. (Bible 21)
  • Lepší je chudák žijící bezúhonně než falešník a k tomu hlupák. (Ekumenický překlad)
  • Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen. (Bible kralická)

Bible na webech

Webová vydání Bible jsou k dispozici již poměrně dlouho – dají se poměrně dobře využít například k vyhledávání toho, kolikrát a kde je zmíněno nějaké jméno nebo slovo a pro čtení textů v počítači představují nejjednodušší variantu, jak se k obsahu dostat.

Bible kralická je online například na:

Český ekumenický překlad je pak na webu:

Bible 21 se pak dá číst přímo online na:

Aplikace na čtení Bible

Aplikace na čtení Bible

Aplikací na čtení v různých zařízeních a platformách existuje obrovské množství. Samozřejmě, je dostupná jako eBook ve formátech ePub nebo PDF – to ale vzhledem k rozsáhlosti této knihy není úplně ideální nástroj ke čtení a tak vzniklo několik pomocných programů, umožňujících jednoduchou orientaci v ní a přinášející další rozšiřující funkce. Některé si poradí pouze s jedním určitým překladem, jiné dovedou i přepínat. Etalonem v této oblasti je v součastnosti aplikace, kterou naleznete na adrese:

Kromě přístupu přes web můžete využít i verzí pro iPhone, iPad, Android, Windows Phone nebo Javu (v Google Play, iTunes a dalších App Storech je zpravidla pod názvem Bible). Čtení se synchronizuje navzájem mezi všemi těmito zařízeními, takže co si rozečtete v mobilu, můžete dokončit bez toho, abyste hledali, kde jste skončili v tabletu a dále pokračovat třeba v počítači.

Dovede přepínat mezi překlady, pamatuje si poslední čtenou kapitolu a navíc má přednastavené plány čtení – například, když si chcete před Vánoci osvěžit vánoční příběh a nechcete se dlouze probírat všemi kapitolami, spustíte si plán “Christmas story (Vánoční příběh)” a v tomto případě po dobu 5 dnů vždy jednou denně vás aplikace upozorní na váš plán čtení a vybere krátký úryvek pro čtení v daný den. Další užitečnou funkcí aplikace je možnost zatrhávat vybrané pasáže nebo si k nim vypisovat poznámky.

Pokud vám stačí offline aplikace pro Windows a synchronizaci s dalšími zařízeními nepotřebujete, můžete využít pak starší aplikace TheoPhilos dostupné z tohoto webu:

Verše dne

Poměrně dlouho existují kromě přístupů k Bibli i různé služby zaměřené na zasílání tzv. verše dne. Verš dne je krátkým úryvkem z Bible, jedna věta k zamyšlení, automaticky zasílaná nebo generovaná každý den. Zobrazuje se každý den při spuštění výše zmíněné aplikace YouVersion (vždy při spuštění programu v mobilu či tabletu), ale můžete si nechat zasílat tento citát i třeba na email – dá se to nastavit třeba na stránkách Bible 21 (http://www.bible21.cz/bible21/prihlasit-se-slovo-na-den) nebo na vira.cz (http://www.vira.cz/Biblicke-SMS/) verš se vztahem k aktuálnímu svátku v katolické církvi).

Další překlady

Online se dají v současnosti najít výše popsané překlady. Pokud hledáte jiný (např. katolický liturgický, český studijní překlad Nového Zákona, atd.) nezbývá, než ho zakoupit v knižní podobě. K dostání jsou například u těchto prodejců:

 

Komentáře k článku. Přidejte i váš!

  1. Fakt dobrý článek a navíc to píše takový fešák:) Hmm…

  2. Prosím, kde najdu odkaz na jeruzalémský nebo jiný katolický překlad?
    Děkuji

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *