Zářijové literární narozeniny aneb Století plné příběhů

Podzim přichází a s ním i ta kouzelná doba, kdy listy na stromech začínají hrát všemi barvami a večery se prodlužují. Je to čas, kdy se člověku chce zalézt do křesla s dobrou knihou a hrnkem čaje. A co takhle si k tomu přidat i malou literární oslavu? Letos by totiž oslavili sté narozeniny hned tři významní spisovatelé: Josef Škvorecký, Rosamunde Pilcher a Truman Capote. Tři autoři, tři různé světy, jedno století plné příběhů. Pojďme se na ně podívat blíže a možná objevíme, že mají víc společného, než by se na první pohled mohlo zdát.

Josef Škvorecký: Jazz, holky a totalita

Začněme u domácí scény. Josef Škvorecký, náš exilový klenot. Kdo by neznal Dannyho Smiřického a jeho příhody? Škvorecký nám ukázal, že i o vážných tématech lze psát s humorem a šarmem. Jeho knihy jsou jako dobrý jazz – chvíli melancholické, chvíli rozverné, ale vždy autentické.

Pamatujete si na povinnou četbu? Škvorecký byl tím světlým bodem mezi Babičkou a Maryšou. Jeho „Zbabělci“ nám připomněli, že i v těžkých časech můžeme najít humor a lásku. A co teprve „Tankový prapor“? Kdo by si pomyslel, že vojenská služba může být tak zábavná? Škvorecký dokázal, že i v absurditě totality lze najít prostor pro smích.

Ale Škvorecký nebyl jen o humoru. Jeho dílo je protkáno hlubokou láskou k jazzu, který pro něj symbolizoval svobodu v nesvobodné době. Vzpomeňme na „Bassaxofon“ nebo „Příběh inženýra lidských duší“. Jazz v jeho knihách pulzuje jako tepna svobody, připomínající, že existuje svět za železnou oponou.

A co teprve jeho exilová činnost? Škvorecký s manželkou Zdenou Salivarovou založili nakladatelství ’68 Publishers, které se stalo hlasem českých a slovenských spisovatelů v exilu. Vydávali autory, kteří doma nemohli publikovat – od Václava Havla po Milana Kunderu. Pokud toužíte po raritě, zkuste sehnat některé z děl vydaných tímto nakladatelstvím. Jen se připravte, že vaše peněženka možná zapláče hlasitěji než Danny nad ztracenou láskou.

Škvorecký nám ukázal, že literatura může být zábavná i vážná zároveň. Že může být mostem mezi kulturami a generacemi. A hlavně, že humor a jazz jsou nejlepší zbraně proti totalitě.

Rosamunde Pilcher: Láska kvete v každém věku

Od Škvoreckého přeskočme k Rosamunde Pilcher, královně romantických příběhů. Její knihy jsou jako horká čokoláda v chladný večer – sladké, útěšné a občas až příliš kalorické. Ale kdo by odolal?

Pilcher nás vezme na výlet do malebného Skotska či Cornwallu, kde se lidé zamilovávají stejně snadno, jako my čtenáři do jejích příběhů. Představte si to – sedíte u krbu, za oknem skotská mlha a v ruce kniha plná lásky, intrik a happy endů. To je svět Rosamunde Pilcher.

Ale pozor, nesouďte knihu podle obalu (doslova). Pilcher není jen o sladkých romancích. Její příběhy často řeší i vážnější témata – rodinné vztahy, ztrátu, hledání identity. Vezměme si třeba její nejslavnější román „Hledači mušlí“. Na pozadí romantického příběhu se odehrává drama rodiny poznamenané válkou a tajemstvími.

Co je fascinující, Pilcher začala psát už ve svých 18 letech, ale skutečný úspěch přišel až po padesátce. To je inspirativní zpráva pro všechny, kdo si myslí, že na splnění snů je už pozdě. Nikdy není pozdě začít psát svůj příběh!

A nejlepší na tom? Za cenu jednoho latté si můžete dopřát celý román. Levnější útěk od reality snad ani neexistuje. Není divu, že její příběhy se staly oblíbenou potravou pro německou televizi ZDF, která je s železnou pravidelností servírovala divákům. Pilcher se tak stala v Německu tak populární, že její jméno se stalo téměř synonymem pro romantický film.

Pilcher nám připomíná, že láska kvete v každém věku a za každého počasí. Že i obyčejné životy mohou být plné mimořádných příběhů. A hlavně, že nikdy není pozdě na nový začátek.

Truman Capote: Od glamouru k temnotě

A do třetice všeho dobrého – Truman Capote. Možná ho neznáte jménem, ale určitě znáte Audrey Hepburn v malých černých před výlohou Tiffanyho. Ano, to je on. Capote byl enfant terrible americké literatury. Psal odvážně, žil ještě odvážněji.

Jeho „Snídaně u Tiffanyho“ se stala symbolem newyorského šarmu a svobodomyslnosti. Holly Golightly, hlavní hrdinka tohoto románu, je ztělesněním touhy po svobodě a nezávislosti. Je to postava, která fascinuje čtenáře už desítky let – možná proto, že v ní každý z nás vidí kousek sebe.

Ale Capote nebyl jen o glamouru. Jeho román „Chladnokrevně“ ukázal, že dokáže být i mrazivě realistický. Toto dílo, které Capote označoval za „nefiktivní román“, změnilo tvář žurnalistiky a literatury. Poprvé někdo použil techniky beletrie k popisu skutečné události – brutální vraždy farmářské rodiny v Kansasu. Capote strávil šest let sbíráním materiálu a psaním knihy, včetně rozhovorů s vrahy. Výsledek je děsivý, fascinující a nezapomenutelný.

Capoteho život by vydal na román sám o sobě – od blyštivých večírků newyorské smetánky až po temné dny závislosti. Byl blízkým přítelem hvězd jako Marilyn Monroe nebo Jackie Kennedy, ale také bojoval s alkoholismem a drogovou závislostí. Jeho poslední léta byla poznamenána skandálem kolem jeho nedokončeného románu „Vyslyšené modlitby“, ve kterém odhalil pikantní tajemství svých bohatých přátel.

Capote nám ukazuje, že život je pestrý koktejl, ve kterém se mísí sladké s hořkým. Že za třpytivou fasádou se často skrývají temná zákoutí. A že největším uměním je zůstat sám sebou navzdory všem bouřím života.

Tři autoři, tři světy, jedna vášeň

Co mají tito tři autoři společného? Na první pohled by se mohlo zdát, že nic. Škvorecký psal o jazzu a totalitě, Pilcher o lásce ve skotských mlhách a Capote o newyorském glamouru a temných zákoutích lidské duše.

Ale při bližším pohledu zjistíme, že je spojuje to nejdůležitější – vášeň pro psaní a schopnost vidět příběhy tam, kde je ostatní přehlížejí. Škvorecký našel humor v absurditě totality, Pilcher romantiku v každodenním životě a Capote drama v novinové zprávě o vraždě.

Všichni tři nám také připomínají, že na úspěch není nikdy pozdě. Škvorecký se stal mezinárodně uznávaným autorem až v exilu, Pilcher zažila svůj největší úspěch po padesátce a Capote napsal své nejvýznamnější dílo ve čtyřiceti.

Tak co si přečteme?

Takže až se příště budete rozhodovat, co číst, vzpomeňte si na tyto tři oslavence. Můžete se vydat na jazzovou jízdu se Škvoreckým, zasnít se s Pilcher nebo se ponořit do newyorského glamouru s Capote. Ať už si vyberete kteréhokoli z nich, jedno je jisté – nudit se rozhodně nebudete.

Škvorecký vám připomene, že i v těžkých časech můžeme najít humor a naději. Pilcher vás naučí, že láska kvete v každém věku a za každého počasí. A Capote? Ten vám ukáže, že za každým rohem se může skrývat fascinující příběh.

A kdo ví? Možná za sto let budou čtenáři slavit narozeniny současných autorů. Tak co kdybychom jim dali něco k oslavě a začali psát vlastní příběhy? Koneckonců, každý velký spisovatel byl jednou začátečník.

Tak do toho! Vždyť život je ten nejlepší román – a vy jste jeho autorem. A až budete psát, vzpomeňte si na Škvoreckého, Pilcher a Capoteho. Možná vám našeptají, že stačí se rozhlédnout kolem sebe a příběhy se začnou samy psát. Že v každém dni se skrývá kousek jazzu, špetka romantiky a možná i trocha toho glamouru. Stačí jen otevřít oči a začít psát. Kdo ví, možná za sto let budou slavit vaše narozeniny!